DRAČÍ OKO
V srdcích nemála z nás, hráčů RPG, bezpochyby utkvěl skvost, jenž nese jméno Diablo. Diablo se okamžitě po svém vydání stalo nekorunovaným králem akčních RPG a jeho pokračování si v ničem nezadalo se svým starším sourozencem. O nový pohled na tento žánr se pokusili ruští Primal Software. Přidali do hry třetí rozměr a do hlavní role umístili draka. Jakým způsobem ovlivnili herní scénu? Dozvíte se v následujících řádcích.
Příběh dračího oka je situován do země Nimoanu. Tato země byla kdysi
krásná a úrodná, avšak síly zla prorůstaly její půdou v podobě chapadel
gigantického démona Skarbora. Zatímco lidé žili v bláhovém snu, Skarbor
sílil, až nastal den, kdy jeho moc vyšla na povrch. Po zemi Nimoanu
začala kráčet bestiální stvoření, jejichž úkolem bylo plnit Skarborova
přání a rozšiřovat jeho moc. Ale lidé nebyli bezmocní. Na straně
Nimoanského národa stáli draci. Všichni si draků vážili a uctívali
dračího boha Unkh-Agora. Tato úcta dala vzniknout řádu Unkh-Agoritů,
mágů, kteří bojovali po boku draků. Po mnoha bitvách byl Skarbor
poražen, jeho chapadla vyschla a lidé znovu mohli využívat pozitivní
energie země. Nimoan ovládl na dlouhý čas mír, pomalu se zapomínalo na
hrůzné války minulosti. Pouze Unkh-Agorité střežili paměti předků a
dračích bohů. Zapomnění lidí na hrozbu, jakou Skarbor představoval,
mělo za následek vznik fanatických Zealotů, kteří viděli v dracích
úhlavní nepřátele lidí. Začali plenit dračí doupata a ničit všechna
vejce. Zbyla jen hrstka lidí, kteří kladli Zealotům odpor, ti však byli
pobiti do jednoho. Draci tak opustili zemi Nimoanu. Zůstal pouze
Unkh-Agor. Zanechal lidem své proroctví a jediné dračí vejce, které
ukryl v ruinách posvátného chrámu. Z něj se měl vylíhnout poslední
drak, který přijde lidem na pomoc, pokud jim bude nejhůř. 
Příběh
není nijak originální, ale u akčních RPG o nic menšího než o zničení
lidstva snad ani jít nemůže. Po spuštění hry je nám, pomocí ne příliš
dobře animovaného intra, tento příběh vyprávěn. Když úvodní filmeček
skončil, byl jsem mile překvapen tím, co jsem viděl. Totiž, nečekalo na
mne běžné textové menu, ale velmi originální grafický počin, který měl
celkem šmrnc. Kurzor myši zde slouží jako zdroj světla, osvětluje
objekty v menu, které, v závislosti na jeho pohybech, vrhají stíny.
Působivé. Nicméně menu je u hry celkem irelevantní, přejdu tedy k
samotnému hraní. Na začátku je nutné zvolit si jednoho ze třech
nabízených draků, kterými jsou: Annoth – plivač ohně, Barroth – mág a
Morrogh – nekromancer. Každý z této trojce něčím vyniká a v jiném je
naopak slabší. To se odráží především na způsobu boje, je tedy nutné
dobře zvážit, který z nich bude pro vás nejvhodnější. 
Za každou nestvůru, kterou sprovodí ze světa, nebo za zničené netvoří
hnízdo získá dračí hrdina zkušenostní body. Ty se hromadí a po dosažení
určitého počtu zvyšují level postavy. Když se tak stane, máte před
sebou milou povinnost v podobě rozdělování dovednostních bodů. Ty
můžete investovat do rychlosti letu, života, regenerace, ohně, kapacity
dechu a přísunu many nebo je všechny utratit za nějaké kouzlo. Je to
trochu netradiční řešení rozšiřování magie, ale budiž. Ono se stejně
plivání a sršení ohně brzy okouká a nějaké to destruktivní kouzlo
přijde vždycky vhod. Další možností, jak svého svěřence vylepšit, je
sbírání kouzelných drahokamů, které příšery ukrývají ve svých
doupatech. Stačí sesbírat pět kamenů stejné barvy a ty pak drakovi
přidají to či ono. 
Jako každý živý tvor i drak musí někdy jíst. Pokud zpozorujete na
ukazateli v levé části obrazovky, že má dračí hrdina hlad, není nic
snazšího než se poohlédnout po nějaké živé kořisti. Po mapě se
potenciálních snídaní, obědů či večeří pohybuje opravdu požehnané
množství. Navíc, drakova potřeba jíst se leckdy hodí i v bitvě. Místo
plivání ohně po nestvůře, která se pohybuje, a je tak obtížnější ji
trefit, jednoduše sletíte dolů, uchopíte obludu do svých spárů a už jen
ukusujete její maso. 
Třetí rozměr dává hře skvělé možnosti. S drakem můžete manévrovat,
měnit výšku i směr letu, čímž se stáváte pro své nepřátele těžko
zasažitelní. Navíc, když vám přejde ovládání do krve, což je z počátku
poněkud problém, stanete se okřídlený rek prakticky nedosažitelným pro
jakýkoliv nepřátelský útok. A v tom je kámen úrazu. Drak je pod
šikovným vedením takřka nesmrtelný a kosení stovek nepřátel se stává
nudným. Přispívá k tomu fakt, že často musíte několik dlouhých minut
nad nepřáteli kroužit, než je pobijete všechny, což k zábavě mnoho
nepřidá. Klíčovým prvkem v boji s nepřáteli je ničení jejich hnízd.
Pokud je budete ignorovat, populace kreatur i přes všechnu vaši snahu
nijak neoslábne. Avšak ne všechna doupata jdou zničit tak snadno. K
stoprocentnímu úspěchu musíte na určitých místech postavit města.
Budování není nijak složité, stačí kliknout na ikonu a město vyroste
raz dva. Ve chvíli, kdy takové město vznikne, začnou se k jeho branám
stahovat monstra z dalekého okolí, aby jej srovnala se zemí. Opět tedy
kroužíte, tentokrát kolem hradeb vaší městské aglomerace, plivete oheň,
házíte kouzla, prostě kosíte, kosíte a zase jen kosíte. 
Po zvukové stránce hra trochu strádá. Monstra vydávají tóny opravdu
zvláštního ražení. Jednou připomínají upištěnou myš, jindy potrefenou
slepici. Kazí to požitek z hraní. Na druhou stranu je hudební doprovod
výsostný. Grafické zpracování je na výši, model draka je krásně
detailní a okolní svět vyhlíží opravdu vkusně. Minimální hardwarové
nároky nejsou nijak vysoké, ale pro opravdu plynulé hraní je zapotřebí
procesor 2,5 GHz a 512 MB RAM.
Dračí oko trpí velkou měrou jednotvárnosti, což je jeho největší
handicap, ale dokáže si hráče připoutat svou originalitou a celkovou
hratelností. Díru do světa sice neudělá, ale myslím si, že mnohé z
hráčů na jistý čas zabaví.
V srdcích nemála z nás, hráčů RPG, bezpochyby utkvěl skvost, jenž nese jméno Diablo. Diablo se okamžitě po svém vydání stalo nekorunovaným králem akčních RPG a jeho pokračování si v ničem nezadalo se svým starším sourozencem. O nový pohled na tento žánr se pokusili ruští Primal Software. Přidali do hry třetí rozměr a do hlavní role umístili draka. Jakým způsobem ovlivnili herní scénu? Dozvíte se v následujících řádcích.
Příběh dračího oka je situován do země Nimoanu. Tato země byla kdysi
krásná a úrodná, avšak síly zla prorůstaly její půdou v podobě chapadel
gigantického démona Skarbora. Zatímco lidé žili v bláhovém snu, Skarbor
sílil, až nastal den, kdy jeho moc vyšla na povrch. Po zemi Nimoanu
začala kráčet bestiální stvoření, jejichž úkolem bylo plnit Skarborova
přání a rozšiřovat jeho moc. Ale lidé nebyli bezmocní. Na straně
Nimoanského národa stáli draci. Všichni si draků vážili a uctívali
dračího boha Unkh-Agora. Tato úcta dala vzniknout řádu Unkh-Agoritů,
mágů, kteří bojovali po boku draků. Po mnoha bitvách byl Skarbor
poražen, jeho chapadla vyschla a lidé znovu mohli využívat pozitivní
energie země. Nimoan ovládl na dlouhý čas mír, pomalu se zapomínalo na
hrůzné války minulosti. Pouze Unkh-Agorité střežili paměti předků a
dračích bohů. Zapomnění lidí na hrozbu, jakou Skarbor představoval,
mělo za následek vznik fanatických Zealotů, kteří viděli v dracích
úhlavní nepřátele lidí. Začali plenit dračí doupata a ničit všechna
vejce. Zbyla jen hrstka lidí, kteří kladli Zealotům odpor, ti však byli
pobiti do jednoho. Draci tak opustili zemi Nimoanu. Zůstal pouze
Unkh-Agor. Zanechal lidem své proroctví a jediné dračí vejce, které
ukryl v ruinách posvátného chrámu. Z něj se měl vylíhnout poslední
drak, který přijde lidem na pomoc, pokud jim bude nejhůř. 
Příběh
není nijak originální, ale u akčních RPG o nic menšího než o zničení
lidstva snad ani jít nemůže. Po spuštění hry je nám, pomocí ne příliš
dobře animovaného intra, tento příběh vyprávěn. Když úvodní filmeček
skončil, byl jsem mile překvapen tím, co jsem viděl. Totiž, nečekalo na
mne běžné textové menu, ale velmi originální grafický počin, který měl
celkem šmrnc. Kurzor myši zde slouží jako zdroj světla, osvětluje
objekty v menu, které, v závislosti na jeho pohybech, vrhají stíny.
Působivé. Nicméně menu je u hry celkem irelevantní, přejdu tedy k
samotnému hraní. Na začátku je nutné zvolit si jednoho ze třech
nabízených draků, kterými jsou: Annoth – plivač ohně, Barroth – mág a
Morrogh – nekromancer. Každý z této trojce něčím vyniká a v jiném je
naopak slabší. To se odráží především na způsobu boje, je tedy nutné
dobře zvážit, který z nich bude pro vás nejvhodnější. 
Za každou nestvůru, kterou sprovodí ze světa, nebo za zničené netvoří
hnízdo získá dračí hrdina zkušenostní body. Ty se hromadí a po dosažení
určitého počtu zvyšují level postavy. Když se tak stane, máte před
sebou milou povinnost v podobě rozdělování dovednostních bodů. Ty
můžete investovat do rychlosti letu, života, regenerace, ohně, kapacity
dechu a přísunu many nebo je všechny utratit za nějaké kouzlo. Je to
trochu netradiční řešení rozšiřování magie, ale budiž. Ono se stejně
plivání a sršení ohně brzy okouká a nějaké to destruktivní kouzlo
přijde vždycky vhod. Další možností, jak svého svěřence vylepšit, je
sbírání kouzelných drahokamů, které příšery ukrývají ve svých
doupatech. Stačí sesbírat pět kamenů stejné barvy a ty pak drakovi
přidají to či ono. 
Jako každý živý tvor i drak musí někdy jíst. Pokud zpozorujete na
ukazateli v levé části obrazovky, že má dračí hrdina hlad, není nic
snazšího než se poohlédnout po nějaké živé kořisti. Po mapě se
potenciálních snídaní, obědů či večeří pohybuje opravdu požehnané
množství. Navíc, drakova potřeba jíst se leckdy hodí i v bitvě. Místo
plivání ohně po nestvůře, která se pohybuje, a je tak obtížnější ji
trefit, jednoduše sletíte dolů, uchopíte obludu do svých spárů a už jen
ukusujete její maso. 
Třetí rozměr dává hře skvělé možnosti. S drakem můžete manévrovat,
měnit výšku i směr letu, čímž se stáváte pro své nepřátele těžko
zasažitelní. Navíc, když vám přejde ovládání do krve, což je z počátku
poněkud problém, stanete se okřídlený rek prakticky nedosažitelným pro
jakýkoliv nepřátelský útok. A v tom je kámen úrazu. Drak je pod
šikovným vedením takřka nesmrtelný a kosení stovek nepřátel se stává
nudným. Přispívá k tomu fakt, že často musíte několik dlouhých minut
nad nepřáteli kroužit, než je pobijete všechny, což k zábavě mnoho
nepřidá. Klíčovým prvkem v boji s nepřáteli je ničení jejich hnízd.
Pokud je budete ignorovat, populace kreatur i přes všechnu vaši snahu
nijak neoslábne. Avšak ne všechna doupata jdou zničit tak snadno. K
stoprocentnímu úspěchu musíte na určitých místech postavit města.
Budování není nijak složité, stačí kliknout na ikonu a město vyroste
raz dva. Ve chvíli, kdy takové město vznikne, začnou se k jeho branám
stahovat monstra z dalekého okolí, aby jej srovnala se zemí. Opět tedy
kroužíte, tentokrát kolem hradeb vaší městské aglomerace, plivete oheň,
házíte kouzla, prostě kosíte, kosíte a zase jen kosíte. 
Po zvukové stránce hra trochu strádá. Monstra vydávají tóny opravdu
zvláštního ražení. Jednou připomínají upištěnou myš, jindy potrefenou
slepici. Kazí to požitek z hraní. Na druhou stranu je hudební doprovod
výsostný. Grafické zpracování je na výši, model draka je krásně
detailní a okolní svět vyhlíží opravdu vkusně. Minimální hardwarové
nároky nejsou nijak vysoké, ale pro opravdu plynulé hraní je zapotřebí
procesor 2,5 GHz a 512 MB RAM.
Dračí oko trpí velkou měrou jednotvárnosti, což je jeho největší
handicap, ale dokáže si hráče připoutat svou originalitou a celkovou
hratelností. Díru do světa sice neudělá, ale myslím si, že mnohé z
hráčů na jistý čas zabaví.
Komentáře
Přehled komentářů
hele ja nemuzu udelat skarbora pls poradte a hraju za cernyho draka
hej
(bača, 19. 8. 2009 20:07)